NESNI O SVÉM ŽIVOTĚ, ŽIJ SVŮJ SEN

Říjen 2014

´1.objednávka

27. října 2014 v 16:52 | Dana Langová |  VYZKOUŠENO-prodeti.cz

Byla středa a balíček od firmy prodeti.cz dorazil, objednala jsem si pro Honzíka, 6 letého to mladíka bundu a kalhoty. Jakmile Honzík balíček spatřil ihned mu bylo jasné, že dorazilo nějaké oblečení a celý nedočkavý balíček otevřel.

Dle reakcí bylo patrné, že jsem se trefila do vkusu i velikosti, v okamžiku přede mnou stál malý zelený mužíček, kterého v tomto oblečení určitě nezaskočí žádný podzimní větříček ba ani deštíček. A i když barvy listí se ze zelené přemění na žlutou, hnědou….. Honzík bude dál v přírodě zářit v zelených barvách.
Jen foto nedodám a ošidím Vás milí čtenáři o pohled na to "zelené stvoření", holt někteří chlapci nechtějí stát modelem. Ale zkusím Vám to aspoň popsat.

Takto vypadá bunda a kalhoty (bez modelaZamračený) a jelikož ani já nejsem super fotograf a i můj fotoaparát zrovna asi neměl svůj den, tak přikládám fotky přímo ze stránek






Bunda má kapucu, je podšitá síťovinou , uvnitř má malou kapsičku na suchý zip - ano jedná se o tzv. šos. V pase má bunda gumičku, která se dá stáhnout, nevím jak to popsat, takže foto opět pomůže.


Přijde mi praktické, že gumičky jsou chytře zavěšené na látkovém očku, nehrozí tak, že se Vám dítě někde chytne, jak ryby na háček.

Velikost rukávů se také dá upravovat pomocí suchého zipu. Co zajímalo Honzíka byly kapsy, snad jako sběratel všemožných kamínků a drobností, tak objevil, že bunda má 2 kapsy po stranách a pak "tajná" kapsa na rukávu, dle Honzíka si všichni budou myslet, že je tam jen taková černá čárka, ale jen on bude vědět, že je to kapsa (miluju dětské myšlení). Takže zpět ke kapsám, ty jsou všechny 3 uzavřené zipem.


Takže bunda super, ještě pár slov ke kalhotám.

Kalhoty mají podšívku, v pase jsou na gumu a ještě zde je pro úpravu velikosti stahovací pásek. Kapsy mají také tři, dvě vpředu neuzavřené a jednu kapsičku vzadu na suchý zip.
Tak to byl ve stručnosti popis dárečku od firmy prodeti.cz, který přišel velmi brzy. V sobotu večer jsem udělala objednávku a ve středu ráno už byl balíček otevřenMrkající.

Už se těším na další balíčky, tentokrát pro holčičku, v únoru totiž čekáme miminkoSmějící se.

prodeti.cz

17. října 2014 v 9:58 | Dana Langová |  VYZKOUŠENO-prodeti.cz





Nedávno jsem dostala nabídku na spolupráci od firmy prodeti.cz a jelikož to znělo zajímavě, tak jsem na to "kývla". Jsem trochu nedůvěřivé stvoření, ale musím říct, že všechny mé obavy byly zbytečné. S lidičkami od prodeti.cz byla od první chvíle příjemná komunikace (i když jen prostřednictvím písmenek na monitoruUsmívající se).

Takže jsem udělala první objednávku na oblečení pro syna mého přítele a včera balíček přišel, takže se těšte v brzké době na článek s recenzí.

podmíněná x nepodmíněná láska

13. října 2014 v 17:13 CITÁTY
zdroj: internet

Maminko, tatínku prosím....

13. října 2014 v 16:24 DĚTIČKY

zdroj: internet

ŠTĚSTÍ

13. října 2014 v 16:22 CITÁTY

Zdroj: odněkud z FB

říkadla pro děti

13. října 2014 v 16:15 DĚTSKÉ BÁSNIČKY A ŘÍKANKY
KLUB VODNÍČEK® --- Říkadla



  • Žabka
Skáče žabka do oblak, umíš skočit také tak? Usmívá se zlehýnka, má zelená stehýnka.

  • Srdíčka
Vodo, vodo, vodičko, pohladím tě maličko. Pohladím tě po hladince a "Kačenku" po pusince.

  • Rybka
Plave rybka po rybníčku, nemá žádnou pokladničku. Kam penízky ukládá? Na bříško a na záda.

  • Žáby
Žáby skáčou do vzduchu, líbí se jim na suchu. Žáby skáčou do rybníka, líbí se jim, jak to stříká.

  • Zvoneček
Bim bam zvoneček, plave každý chlapeček. Bim bam rolničky, plavou všechny holčičky.

  • Houpy
Houpy, houpy, kočka snědla kroupy a koťata jáhly, po peci se táhly. Dotáhly se k rybníčku,chytaly tam rybičku. Rybička se nedala, hop do vody skočila.

  • Myška
Jede jede myška, okolo rybníčka, veze veze proutí, ocáskem si kroutí.

  • Ráček
Leze ráček po potoce, leze ráček po řece, leze zpátky, nohy krátký a přece nám uteče.

  • Co se děje v trávě?
narodil se brouček právě. Rostl vzhůru, ještě, ještě, vzbudila ho kapka deště.

  • Juchú, juchú, já mám skřítka v uchu! Venku prší, já jsem zmokl, ale on je v suchu. Bubnuje tam na bubínek je to skřítek Budulínek. Bumtarata buchy, buch, až mě z toho brní sluch.Juchú, juchú, já mám skřítka v uchu! Nechcete ho? Dám ho zdarma, toho neposluchu!

  • Paci, paci, pacičky, táta koupí botičky a maminka metličku, na zlobivou holčičku.

  • Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku, shoď mi jednu nebo dvě budou sladké obě dvě.

  • Jede, jede, poštovský panáček, jede, jede poštovský pán, má vraný koníčky, jako dvě rybičky, jede, jede do Rokycan.

  • Kalamajka mik, mik, mik, oženil se kominík, vzal si ženu Elišku, v roztrhaném kožíšku.

  • Alenko stůj, auto houká, na něm v pytli bílá mouka, auto mouku rozváží, na velikém nádraží.

  • Aá, Bé, Cé, Dé kočka přede, kocour motá, pes počítá, kolik nití do desíti.

  • Ten náš Pavel, to je kos, ztratil boty, chodí bos.

  • Měl jsem myšku tanečnici, tancovala po světnici, hopla tam a hopla sem, mrskla fouskem pod nosem.

  • To vám byla srážka, srazila se vážka, motýl nedal přednost v letu, podívejte na popletu.

  • Tluče bubeníček, tluče na buben, volá všechny děti, děti pojďte ven, zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky, hola, hola hej, pojďte všichni ven.

  • Žalovala žába žábě, že má život těžký, že jí bolí obě nožky, že nemůže pěšky.

  • Eskymáci, to jsou máci, když nemají žádnou práci,sundají si holínky, dávají si pusinky.

  • A já brouček, sekal souček, usek jsem si paleček, šel jsem k panu doktorovi, aby mi dal flastříček. A pan doktor se mě ptal : " Cos to broučku udělal?" A já brouček, sekal souček, celý jsem se posekal.

  • Letí, letí letadlo, jen, aby nám nespadlo. Letí, letí, letí, vozí samé děti.

  • Éro letí, nemá děti. My je máme, neprodáme.

  • Skáče bleška po písku, kouká, kdo je na blízku. Kdo nejede na koni, toho bleška dohoní. Alík leží na břiše, už má blešku v kožiše.

  • Děti, to je novina, přiletěla bublina. Bublina se natahuje, přitom pěkně poletuje, přiletěla na náš dvůr a udělala prásk a bum!

  • Hopsa hejsa hopsasa, koníček se natřásá, hop a skok, koník skáče přes příkop.

  • První, druhá, třetí, čtvrtá, na zahrádce krtek vrtá. Vrtá samé vývrtky, vrtá tunel pro krtky.

  • Já jsem malý šroubeček, vyvrtám si vroubeček. Já jsem malý šroubek, vyvrtám si vroubek.

  • Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku, tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic.

  • Vem si žlutou tužku, namaluj mi hrušku. A pod hrušku talíř, sláva, ty jsi malíř.

  • Myšičko myš, pojď ke mně blíž. Nepůjdu kocourku nebo mě sníš.

  • Čarovala ryba, aby byla chyba. Čarovala rybička, aby byla chybička. Čaroval i rak, aby bylo tak.

  • Hastrmane tatrmane, dej nám kůži na buben, my ti budem bubnovati až polezeš z vody ven.

  • Čáp ztratil čepičku, jakou měla barvičku? Měla barvu barvičku .............

  • Žába leze do bezu, já tam za ní polezu. Kudy ona, tudy já, budeme tam oba dva.

  • Žába skáče po blátě, koupíme jí na gatě. Na jaké, na jaké, na zelené starkaté.

  • Měl dědeček kolotoč, sežral mu ho červotoč. Sežral mu i figurky, teď prodává okurky.

  • Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka. Jede, jede do dálky, veze vagón polárky. Jede, jede, děti veze, za maminkou do dálky.

  • První, druhá, třetí, čtvrtá, na zahrádce krtek vrtá, vrtá samé vývrtky, vrtá tunel pro krtky.

  • Had leze z díry, vystrkuje kníry. Za ním leze hadice, má červené střevíce. Bába se ho lekla, na kolena klekla. Jen se bábo nelekej, na kolena neklekej. Já jsem přeci hodný had, já mám všechny děti rád.

  • Bim bam hodiny, chlouba naší rodiny. Táta klíčem otočí, v hodinách to naskočí.

  • Bim bam zvoneček, plave každý chlapeček. Bim bam rolnička, plave každá holčička.

  • Levá pravá, levá pravá, tak se chodí do světa. Kdo to splete ty můj světe, ten je velký popleta.

  • Houpy houpy, kočka snědla kroupy. Kocour hrách na kamnách, koťata se hněvala, že jim taky nedala.

  • Halí belí, halí belí, já mám slona pod postelí. Je to slůně kapesní, přes to toho hodně sní.
Halí belí, halí belí, já mám slona pod postelí. Jenom chobot čouhá ven, když mi dává dobrý den.

  • Povídala kočce kočka, přivírala slastně očka. Povídala milá paní, není přeci nad houpání.

  • Houpy houpy, co si žabák koupí. Koupí on si za kačku, velikánskou frkačku.
Houpy houpy, kočka snědla kroupy. Koťata se hněvala, že jim taky nedala.

  • Voda, voda hodná je, ručičky nám umyje. Umyje i pusinku a pocáká maminku.

  • Ruce ruce ručičky, máte pěkné prstíčky. Máte pěkné dlaně, zatleskáme na ně.

  • Leze leze brouk, vítr do něj fouk, roztočil se dokola, zavolejte doktora.
Leze brouk na palouk, vítr do něj fouk, sebral mu klobouk.

  • Máchám máchám prádlo, které na zem spadlo, našim dětem do bláta, když honila koťata.

  • V Americe při muzice, tancovali tři opice, jedna tak, druhá tak a ta třetí všelijak.

  • Prší prší jen se leje, kašpárek se z okna směje, má gumový botičky, nebojí se vodičky.

  • Talířek je kulatý, polívčička horká, kocourek se nespálí, do polévky fouká.

  • Lev
V zologické zahradě, prochází se za mříží, nedrbej ho na hlavě, mohl by ti ublížit. Těžko by si s dětmi hrál, vždyť je to všech zvířat král.

  • Sluníčko

Kam mě vedeš uličko? Kam Tě vedu? Sem a tam, od náměstí k zahradám. Proč mě vlastně vyslýcháš?, na obloze svítit máš. Promiň, já jsem uličko, sedmitečné sluníčko.


  • Takhle skáče žabka, takhle skáče babka, takhle skáče myš, já doskočím výš!

  • Kovej, kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku, okovej mi obě, zaplatím já tobě.

  • Jede, jede vlak, že nevíte jak, nemá komín, kterým kouří, vlakvedoucí oči mhouří, kdo táhne ten vlak?, je to motorák!

  • Kolo, kolo mlýnský, za čtyři rýnský, kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo cáák!

  • V zologické zahradě, slon se drbe na bradě. A pak je i ochoten, zamávat mi chobotem.

  • Beruško, půjč mi jednu tečku, třeba tu, co máš na zadečku. Potřebuji ji napsat za větou ať se mi slova nepletou.
.
  • Papoušek
Poslouchejte, to jsou věci, přinesli mi ptáka v kleci. Každé ráno křičí, ječí, navíc mluví lidskou řečí! Můj barevný drahoušek, tvrdí, že je papoušek.

  • Náš kocourek Bělovousek

je ho ještě malý kousek, ale práci všude shání od rána až do klekání. Venku leze po jabloni, doma zase klubko honí. U stodůlky loví klásek, pak se chytá za ocásek. Pohne-li se kvítek bledý, kocourek jde na výzvědy i tu záři rosných kapek rád by lapil do svých tlapek. Na slunci i na podstřeší celý den ho něco těší. Po práci a po robotě tiše spinká v staré botě.
  • Počítání oveček
Pod kopečkem u splávku ovečky jdou přes lávku. Přejde jedna, druhá, třetí, brouček přes palouček letí. Čtvrtá žene k čelu vánek, pátá tahá za copánek, šestá tvoje oči klíží, sedmá hlásí sen se blíží.
  • Kapr v kapradí
Leží kapr v kapradí, pranic mu to nevadí. Líně leží, líně pije, je to kapr z Tramtárie. Je to kapr ze souše, štěká, ale nekouše.
  • Čáp a žáby
V rybníku si cape bílý čáp a zobákem klape, klapy, klap, klapy, klap, to je žab, klapy, klap, to je žab. Ve vodě to žbluňká, žbluňky, žbluňky, žabák vodu zunká, kuňká kuňky, kuňky, kuňky, jsou tu tůňky, kuňky, kuňky, samé tůňky.
  • Bubliny
Letí z mýdla bublina, táta mámu objímá. Lojzík fouká z bublifuku a kdyby měl delší ruku, bubliny by chytil všecky, byly by jich plné necky.
  • Zuby
Nanynka se chlubí, že má čtyři zuby. Jeden zoubek na masíčko, druhý na kus tvarůžku, třetí zoubek na jablíčko, čtvrtý zoubek na hrušku. Zuby jako krupky, rozkoušou i slupky. Frantíku, teď ty se chlub! Prosím, já mám jeden zub! Jeden zub mám na jablíčko, jeden zub mám na hrušku a jeden zub mám na masíčko, jeden na kus tvarůžku. Ten můj zoubek, chrupy, chrup, není zoubek, ale zub.
  • Ukolébavka
Spi má malá, jako včela na medovém polštářku, lípa ze sna vůni dýchá, spinkej tiše, buď už zticha. Hohou hohou houpy hou. Spi má malá noc utkala z hvězdných nitek plátýnko, šiju šiju ti košilku, spinkej tedy aspoň chvilku.. Hohou hohou houpy hou.
  • Ptám se, ptám se, pampeliško
Už si vrabci koupou bříško, už se káča točí, kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči? Od slunce, od zlata! Jak jsem se tam zahleděla, hned jsem byla zlatá celá jako housata. Pampelišky, povězte mi, podruhé se ptám: Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám? Žežulky si povídají, že jsou vrátka v jednom háji, ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petr-petrklíč
  • Skřivánek
Když začne skřivánek povrzávat, nechce se z postele ráno vstávat. Zavrzá poprvé - probudím se, zavrzá podruhé - obrátím se, zavrzá potřetí - den je bílý, už musím vstávat lidé milí!



kapr

13. října 2014 v 16:06 GRAFOMOTORIKA
zdroj-internet

citáty o dětech

11. října 2014 v 21:17 DĚTIČKY


Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.
**************************************************************************
Děti jsou kotvy, které drží matčin život
**************************************************************************
Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se k tobě chovaly tvé děti.
(Isokratés)
**************************************************************************
Když děti nedělají nic, dělají neplechu.
(Fielding)
**************************************************************************
Dědičnost je to, v co věříme, když máme inteligentní děti.
(Chaplin)
**************************************************************************
Rozdíl mezi dítětem a mužem je v ceně hraček.
(Autor neznámý)
**************************************************************************
Dítě je zviditelněná láska.
(Novalis)
**************************************************************************
Mír na světě začíná v našich dětech.
(Maria Montessori)
**************************************************************************
Ve svých dětech žijeme dál.
(Euripidés)
**************************************************************************
Děti jsou jako mokrý cement. Cokoliv do nich otisknete, to tam zatvrdne a stane se součástí jejich osobnosti.
(Earnie Larsen)
**************************************************************************
Jinoch se stává mužem, když obejde kaluž, místo aby do ní vstoupil. (Platón)
**************************************************************************
Abyste pochopili lásku vašich rodičů, musíte sami vychovávat děti.
(Čínské přísloví)
**************************************************************************
Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměly rodiče. To proto, že někteří rodiče se chovají tak, jako by neměli děti.
***********************************************************************************
(
Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život. (Čínské přísloví)


Připravené prostředí

11. října 2014 v 14:06 | Dana Langová |  MONTESSORI

Moje esej na téma: "připravené prostředí", kterou jsem psala, když jsem navštěvovala akreditovaný kurz Montessori pedagogiky. Prosím nešiřte dále (pokud chcete tento článek použít, tak pouze s mým svolenímUsmívající se).






Připravené prostředí - místo, které ovlivňuje člověka a jeho rozvoj, schopnosti, vlastnosti, nálady a pocity. A to v pozitivním i negativním ohledu. Předměty, osoby a místa, která se člověku líbí, ho podněcují k lepší aktivitě, dělají mu radost a těší ho. My jako dospělí lidé většinou máme volbu a můžeme si svoje prostředí zvelebovat a upravovat nebo měnit místo pobytu, ale malé děti jsou v první fázi života závislé na tom, jaké prostředí pro něj připraví lidé, kteří se o něj starají a pečují. Prostředí tedy nezahrnuje pouze předměty a neživé věci, ale i osoby a živé tvory. Správně připravené prostředí je základním předpokladem pro rozvoj dítěte, pro jeho růst, vývoj a přeměnu na nezávislou osobnost. Pokud dětem připravíme vhodné prostředí, díky kterému se bude cítit bezpečně a bude moci objevovat a rozvíjet svou osobnost, tak mu dáme velký vklad na jeho konto na účtu zvaném život.

Každý člověk se rád cítí v bezpečí a jistotě a u dětí to platí několikanásobně, protože tento malý človíček se nemůže nijak bránit a je závislý na ostatních. Zkouším se vžít se do pocitů malého dítěte. Představuji si, že jsem malé stvoření ve velkém světě plném obrů - vidím pohybující se nohy. Ruce, které se na mě sápou a útočí ze všech stran, neustále mě někam přendávají a přemísťují, mačkají, muchlají, hladí, šimrají. "Obři" na mě šišlají nebo mě jejich ústa zasypávají přívalem příkazů, zákazů, povelů či rozkazů.

Jen pro příklad, jak se cítí dospělí, když na něco nemůže dosáhnout? Musí si stoupnout na špičky nebo třeba na židli. Takové pocity musí mít dítě asi neustále. Proto by vše mělo být v první řadě připravené a přizpůsobené velikosti a fyzickým schopnostem dítěte.

  • věšáky, na které dítě dosáhne
  • obrázky v úrovni jejich očí

  • nábytek (židle, stoly), který dítě snadno a lehce uchopí a může přemístit, zvednout nebo s ním manipulovat dle potřeby
  • umístit do prostředí předměty a věci, které dítě může kdykoliv samo vzít a použít

Děti milují opravdové věci a pokud mají možnost je používat stávají se nezávislými, odpovědnými a svobodnými.

Někteří rodiče se obávají, aby si dítě něco neudělalo, mají strach, zda to či ono zvládnou. Nemají čas ani trpělivost, aby nechali prostor pro činnost dítěti. Neustále někam pospíchají a chtějí, aby se vše přizpůsobilo jejich tempu. Důvody proč neumožní svým dětem pocit nezávislosti je spousta a patří k nim i lakota. Ano, dospělí dítěti nedají důvěru, aby manipulovalo s věcmi, které oni běžně používají, protože mají strach, aby je nepoškodilo nebo nerozbilo. Rodiče různými vnějšími překážkami blokují přirozené projevy svých potomků a většinou tak dělají neúmyslně a nevědomky. Dospělý člověk a dítě jsou dva tvorové stejného živočišného druhu, kteří mají různý úhel pohledu na stejné věci a činnosti. Proto důvěra, láska, respekt a změna zakořeněných názorů v myslích dospělých jsou hlavní předpoklady pro vývoj dítěte v samostatnou bytost. V této eseji se chci věnovat hlavně prostředí v mateřských školkách, mateřských centrech a podobných zařízeních, která se ztotožňují s ideou Montessori pedagogiky.

Součástí prostředí je učitelka - osoba, která s dětmi v Montessori zařízeních pracuje. Ona musí v první řadě připravit krásné a přitažlivé prostředí, které bude splňovat všechny důležité podmínky a vytvořit v něm přátelskou atmosféru. Učitelka by měla mít děti ráda se všemi chybami, měla by mít schopnost pozorovat, být trpělivá, ohleduplná, laskavá, upřímná, vyrovnaná, empatická, temperamentní, upravená. Nemusí být příliš výřečná ani autoritativní. Měla by se vzdát starých návyků a předsudků, musí znát sama sebe a umět vidět svou osobu i očima ostatních. Prvním krokem je tedy znát své vlastní vlastnosti - dobré i špatné, své nedostatky a nedokonalosti. Protože v dnešním světě je běžné, že vidíme chyby na ostatních, kritizujeme je, ale své vlastní chyby ignorujeme nebo různě omlouváme. "Napřed vyjmi břevno z oka svého a pak jasně uvidíš, jak vyjmout smítko z oka dítěte." 1

Učitel zde "hraje" roli pozorovatele, který sleduje dění v místnosti z povzdálí a do činnosti nezasahuje, vyžaduje se od něj pasivní přístup. Zakročit může jen ve výjimečných chvílích a pokud je o to požádán. Aktivním "článkem" v Montessori "systému" je dítě. V prostředí hrají děti i učitelé svou nezaměnitelnou a důležitou roli. Pohled dospělého a dítěte na prostředí je jiný a každý od něj potřebuje a očekává něco jiného. Proto učitelka, která s dětmi pracuje, by měla být seznámena s tím, jaké prostředí pro děti připravit a jak se v něm chovat, aby v dítěti nepotlačila jeho růst a rozvoj, ale naopak aby mu pomohla v jeho činnosti. Prostředí by mělo poskytovat předměty, které by uspokojovaly jednotlivé vývojové fáze a senzitivní období dítěte. Děti jsou v určitých obdobích citlivé a otevřené určitým aktivitám. Tato období trvají různě dlouhou dobu a děti se během nich snadno učí, proto je třeba, aby nacházely ve svém okolí vhodné podněty a pomoc ze strany dospělých. "Ale pokud se během svého citlivého období setká s nějakou překážkou ve svém snažení, může dojít k poruše nebo dokonce deformaci jeho osobnosti".2

Předpokladem je, že učitelka zvládá práci i účel všech pomůcek, měla by je mít vyzkoušené a při jejich použití se vžít do pocitů dítěte.

"Jedinou knihou pro učitele, kterou může číst a studovat a která ho zároveň inspiruje k jeho vlastní činnosti je neustálé pozorování dětí"3. Platí zde to samé, jako v kterékoliv jiné činnosti, pouhé studium a teorie nestačí, je třeba své poznatky uvést do praxe.

Ve správně připraveném prostředí musí mít dítě vždy možnost volby a prostoru pro činnost, kterou si vybere samo bez cizí pomoci. V začátcích učitelka pomáhá dítěti vytvářet vztah k předmětům a prostředí a orientovat se. Avšak dítěti nechává svobodnou volbu v tom, jaké pomůcky si zvolí pro svou práci. Většina pomůcek je totiž vymyšlena tak, že dítě má zpětnou vazbu, takže ví, zda pracuje správně či nikoliv.

Dítě ve svém prostředí nepotřebuje žádný luxus, daleko více pro něj znamená jednoduchost a prostor, který je chráněn před hlukem a je v něm cítit klid a mír.

Jak tedy připravit dětem to správné prostředí pro jejich přirozený rozvoj a formování osobnosti. I tady platí čím méně, tím lépe. Velké množství předmětů rozptyluje dětskou pozornost a soustředěnost. Proč lidé kupují svým dětem hromady hraček a mají pocit, že čím větší hluk dokáže hračka udělat, tím lépe. Někdy mi připadá, že když rodiče kupují hračky pro děti, tak je vlastně kupují sami sobě, aby se i oni mohli vrátit do dětských let a hrát si. "Hraní s hračkami je tou jedinou svobodou, kterou svět dává dětem, a to právě v onom vzácném období, kdy dochází k formování základů vyšších stupňů životních aktivit. "4

Dnešní svět ovládly takové hračky, které děti podněcují k násilí a esteticky jsou takové, že i ve mně vyvolávají strach a úzkost. V Montessori si děti "hrají" s pomůckami, které najdou v běžném životě a díky těmto předmětům mohou dělat věci, jaké dělají dospělí. Pomůcky jsou rozděleny na oblasti :

  • Praktický život
  • Smyslová výchova
  • Matematika a geometrie
  • Jazyk
  • Hudba
  • Kosmická výchova

Pokud se zaměříme na prostředí ve třídě, tak tyto pomůcky jsou uloženy na místech podle určitých kritérií. Každá pomůcka má své stálé místo a je zde pouze v jednom provedení. Pomůcky jsou chápány jako pomocník dítěte, nikoliv učitele. Všechny pomůcky by měly být snadno přístupné, tzn. otevřené skříně, police jen do výše kam dítě dosáhne bez pomoci. Pomůcky by měli být čisté a vzhledově pěkné, aby lákaly dětskou pozornost, dále pak musí být kompletní a z kvalitních materiálů.

Velmi důležitou pomůckou, která se v Montessori ve využívá ve všech oblastech jsou koberečky. Jejich použití je vlastně logické, dítě si tak ohraničuje místo, kde se zabývá svou činností. Pokud tyto hranice nemá, tak bere jako svůj pracovní prostor plochu ode zdi ke zdi. Je to signál i pro ostatní, že mají respektovat prostor toho druhého. Když se dítě věnuje nějaké činnosti a chce ji přerušit, tak stačí jen si dát jmenovku na kobereček a každý hned ví, že bude ve své práci pokračovat.

A co se stane, pokud dítě nenajde to, co pro svůj přirozený vývoj potřebuje. Stačí se jen podívat kolem sebe, existuje spousta dětí, které jsou líné a otrávené. Děti, které nedokáží projevit nad ničím radost, nic je nezaujme natolik, aby se do nějaké činnosti zcela ponořily a přestaly vnímat svět okolo. Jsou roztěkané a chodí od jedné věci ke druhé a kupodivu to připadá dospělým zcela normální a domnívají se, že je dítě zvídavé. Ovšem dítě ve správném prostředí neutíká od jedné činnosti ke druhé, ale je soustředěné. Probíhá u něj tzv. polarizace pozornosti-tzn. je maximálně soustředěné na určitou práci a v této době by nemělo být rušeno, ale ostatní by mu měli dopřát čas na dokončení započaté činnosti.

Lidstvo už vlastně nežije v přirozeném prostředí. Naše místa, kde žijeme jsme si předělali na úkor přírody, jsou uzpůsobená pro náš snazší a pohodlnější život. Vůbec náš styl života je velice pohodlný a dospělý člověk většinou dělá činnosti co nejsnadnějším způsobem, často na úkor ostatních. V takto přetvořeném prostředí žijeme životy závislé na ostatních. Kde je ta radost a nadšení, co má malé dítě? To klidně přejde několikrát celou místnost, jen aby přemístilo předměty z bodu A do bodu B. Nedělá to způsobem, který je nejsnazší, ale tak, aby mu to přineslo co největší potěšení a radost z dobře odvedené práce. Mezi prací dospělého člověka a dítěte je rozdíl. Dospělí v pracovní činnosti jsou "omezeni" některými zákonitostmi - např. zákon dělby práce, zákon minimálního úsilí. Pracují, aby dosáhli nějakého cíle, a to někdy i za cenu svého zdraví či ztráty čistého svědomí. Dítě je naopak velice aktivní bytostí a neusiluje o dosažení žádného cíle, jemu stačí samotný proces práce. Dospělí však jeho aktivitu narušují a chtějí ji násilně změnit v pasivitu. Neustále dítěti přikazují, zakazují, usměrňují jeho jednání a to vše v "dobré víře a s velkou láskou".

Ve svém okolí jsem zatím nenašla pro Montessori pochopení ze strany ostatních lidí. Tak si říkám, proč jsou některé věci kritizované nebo ihned zavrhované, přestože je u nich vidět konkrétní výsledky. Co za tím vězí, je to lidské hluboce zakořeněné myšlení či lenost, možná další spousta výmluv, které jsme my dospělí schopni vymyslet. Je snazší vymýšlet spoustu argumentů, proč to nezkusit a ihned začít hledat nějaká negativa a překážky než něco zkusit změnit a dělat to jinak. Lidé řeknou, my jsme také vyrostli bez Montessori. Ano vyrostli, ale proč nedopřát svým dětem prostředí, ve kterém by byl jejich růst a vývoj snadnější a přirozenější a kde by se mohly svobodně a spontánně projevit a dát najevo své potřeby.

Sedím ve své kanceláři a dopisuji poslední slova této eseje na téma připravené prostředí a napadá mě, že člověka formuluje prostředí po celý život. Fyzicky sedím na židli v temné kanceláři, kam slunce ještě dnes nenakouklo. Ale má duše a mé smysly mají své myšlenky, sny, touhy a přání. Moje ruce, chtějí uplácat hrneček z hlíny, uplést košík z proutí a hladit drsnou kůru stromů. Moje oči chtějí pozorovat modrou hladinu řeky a odrážející se paprsky slunce . Moje uši chtějí slyšet dětské příběhy a smích, bzukot včel a zpěv ptáků. Můj nos chce cítit vůni jarních květů. Moje chuťové pohárky se těší na točenou zmrzlinu. Můj pohled na život a lidi se po přečtení knih od Marie Montessori změnil a je mi chvílemi až úzko, když si představím jak s láskou a pečlivostí svým dětem komplikujeme start a vstup do života. Zametáme jim cestičky do míst, která oni chtějí prozkoumávat a objevovat sami a naopak stavíme jim překážky v místech, kde bychom jim měli postavit most pro snadnější cestu.





Autor: Dana Langová

1 (M. Montessori 1998, str.92)

2 (M. Montessori 1998, str.30)

3 (M. Montessori 2001. str.40)

4 (M. Montessori 1998, str.96)


úroda

9. října 2014 v 21:38 CITÁTY




sport

9. října 2014 v 20:46 CITÁTY

příležitost

9. října 2014 v 20:45 CITÁTY

4 dohody

9. října 2014 v 20:43 CITÁTY















T-shock