NESNI O SVÉM ŽIVOTĚ, ŽIJ SVŮJ SEN

Leden 2011

Noční obloha

31. ledna 2011 v 12:33 | Danča |  TÉMA TÝDNE


Noční obloha……velké tajemství, hádanka bez nápovědy, křížovka bez tajenky, Osmisměrka beze slov. Jak magnet přitahuje pohledy miliónů očí. Souhvězdí, osamělé hvězdy….podívej támhle padá hvězda. Rychle, honem něco si přej a nikomu své přání neříkej.
Chci se dotknout hvězd, obletět mléčnou dráhu, chytit Halleyovu kometu za ocas…..honí se mi to hlavou jak slova nějaké písničky, snad ji někdy někdo někomu zpíval. Ze země se mi zdá, že jsou tak malinkaté, jak bych asi já vypadala z jejich pohledu, taky jen tečka, která chodí po planetě Zemi…jak by z jejich pohledu vypadaly naše lidské "velké" problémy, jako drobečky na koberci - malé, nepodstatné a potřebné k uklizení a ztracení ze světa a mysli. Zase padá hvězda, přeji si své tajné velké přání…..hvězda cestou zhasla…co se s ní stalo dál? Nevím…Co se stane se mnou a mým přáním? To nezáleží přece na té hvězdě, která byla příčinou, že jsem v duchu své přání vyslovila, záleží to jen na mě. Já jsem režisér i herec své hlavní role ve filmu Život.

Proč.......?

28. ledna 2011 v 12:40 TÉMA TÝDNE
Sebevražda....proč se někteří okrádají už o tak krátký čas, který nám je na světě vymezen.
Nikdo je nemůže pochopit, nikdo jim nemůže rozumět…….mají své důvody, které je k takovým činům ženou. My ostatní jako pozorovatelé umíme jen soudit a odsuzovat. Proč si někdo vezme život, když má rodinu……co může být důvodem všechno skončit, ze dne na den, z vteřiny na vteřinu změnit život ve smrt….ze země živých se dostat přes řeku Léthé do krajiny zemřelých……Jsem tu všichni jen sami za sebe, i když máme rodiny, přátele, zodpovědnost, povinnosti, ....věčné téma, které vždycky skončí jen otázkou- Proč, proč, proč…? Plamen svíčky zhasl a zůstanou jen vzpomínky, stesk, bolest, utrpení, slzy, prázdno……..

Kde je moje pusa

28. ledna 2011 v 12:20
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Cecilka. Tatínek a maminka děvčátka hodně pracovali. Byla to pěkná rodina a žili šťastně. Chyběla jen jedna jediná věc, ale Cecilka si toho nikdy nevšimla.
Jednoho dne, když jí bylo 9 let, se poprvé chystala přespat u své kamarádky Adélky. Když byl čas jít spát, Adélčina maminka jim urovnala přikrývky a oběma dala polibek na dobrou noc. "Mám tě ráda," řekla maminka Adélce. "Já tebe taky," zašeptala holčička. Cecilka byla tak rozrušená, že nedokázala usnout. Nikdo jí nikdy nedal pusu na dobrou noc a neřekl jí, že ji má rád. Zůstala vzhůru celou noc a v duchu si stále říkala: "Takhle by to mělo být. "Když se vrátila domů, nepozdravila se se svými rodiči a utíkala do svého pokoje. Nenáviděla je. Proč ji nikdy nepolíbili? Proč ji neobjímali a neříkali jí, že ji mají rádi? Copak ji nemají rádi? Cecilka plakala, až z toho nakonec usnula. Byla rozzlobená ještě několik dní. Nakonec se rozhodla, že uteče z domu. Sbalila si batůžek, ale nevěděla, kam má jít. Bude muset navždycky zůstat s těmi nejchladnějšími a nejhoršími rodiči na světě. Ale zčistajasna našla řešení. Šla rovnou k mamince a políbila ji na tvář: "Mám tě ráda. "Pak běžela k tatínkovi a objala ho: "Dobrou noc, táto," řekla "mám tě ráda." Potom šla spát a nechala překvapené rodiče v kuchyni. Příštího rána, když přišla na snídani, dala jeden polibek mamince a druhý tatínkovi. Na autobusové zastávce si stoupla na špičky a dala mamince ještě jeden polibek... "Ahoj, mami. Mám tě ráda." Cecilka se tak chovala den po dni, týden po týdnu. Někdy se její rodiče stroze a s rozpaky odvrátili. Někdy se usmívali. Ale Cecilka nepřestala. Měla svůj plán a toho se do písmenka držela. Pak jednou večer zapomněla maminku před spaním políbit. Za chvilku se dveře jejího pokoje otevřely a vstoupila matka. "A kde je moje pusa?" ptala se a předstírala, že je rozmrzelá. Cecilka se posadila: Ach, zapomněla jsem na ni." Políbila ji a řekla: "Mám tě ráda maminko. Pak se otočila. Lehla si a zavřela oči. Ale maminka zůstala a po chvíli řekla: "I já tě mám ráda." Pak se sklonila a políbila Cecilku na tvář. S předstíranou přísností dodala: "A už nikdy nezapomínej na mou pusu na dobrou noc. "Cecilka se usmála a slíbila: "Už se to nikdy nestane."
Právě dnes někdo čeká na "svůj" polibek. Od tebe.

(Pohlazení pro duši - Bruno Ferrero)
Zdroj:











T-shock